Tři černí tlustí chlápci u kulatého stolu. Tlačí své prdele těsně vedle sebe a špaky jim přetíkají přes okraj židličky. Před každým stojí drobný bílý hrnek horké kávy a uprostřed masivní popelník. Na něm položené tři ohromné tlusté doutníky. Chlapům není vidět do tváře - všude kolem dým.
Jeden z chlápků si kontroluje hubený ohon vlasů, prsty přejíždí po mastných vlasech. Druhý se drbe na nose, maskuje lež, kterou právě řekl. Třetí jen kýve hlavou. Zvedne ruku a ostrým gestem pokyne číšníkovi/barmanovi.
Barman je průměrný bílý chlap, co chtěl mít dobrou kavárnu s kvalitní černou kávou a dobrou muzikou. Bez zaváhání vykročí směrem ke třem tlusťochům. nechce mít ještě větší problémy než má.
Za barem stojí ještě jeden bílý chlap. Je ve věku barmana a v baru není dlouho. Leští sklenky a dívá se směrem ke stolu s banďury. Je klidný, má své tempo, rytmus. Dívá se skrz naleštěnou sklenici na tlusťochy. Koutek mu jde nahoru - tlusťoši jsou ještě tlusští. Odkládá sklenici. Na čistou účtenku si svým tempem napíše: skleněný pohled posílám sráčům na dohled.
Ti tři chlapi jsou běloši, maj tak tlustý prdele, že jim vzadu koukají půlky nad ohrnutými kalhotami. jsou zpocení na zádech skrz zmuchlaný saka. Vypadají jako nepovedení bratří Doltonové - takový tlustý Everel 3x http://www.komiks.cz/clanek.php?id=1296
Ten barman má,takový ty smutný voči, co mívaly jiskru. Pořád se v myšlenkách vrací do doby, kyd začínal. Měl nádhernou mulatku, syna. Takový toho nahnědlýho kluka, kterejch jsou plný ulice. Ale ten jeho byl jinej. Byl to jeho syn.
Ten druhý chlápek se svým jménem jmenuje Franz, ale tady ho znají jako Diega. Je cizinec a nikdo nepozná odkud. Ten úsměv není tak úplně chtěný. Měl úraz, nepříjemný úraz v obličeji, ale to už je dávno. Tenkrát mu někdo poprvé řek, že je jak "Křivej Diego". To křivej si nechává pro sebe.
Tlusťoši si objednávají u barmana další kávu. Pokynou barmanovi, aby se naklonil blíž a něco mu říkají tak, aby nebylo možné slyšet ani odezírat. Barman jen pokývne a odnáší špinavé hrnky ze stolu. Popelník nechává na místě - obří doutníky ještě hoří.
Diego mechanicky leští sklenice. otočí se zády k baru a uklízí sklenice do polic. Stojí zády ke všem těm sráčům a nehne brvou. Nemá strach. Nemá co ztratit. A jeho život nemá valnou cenu. Nemá ho od chvíle, kdy "se mu úsměv zkřivil". když má hotovo, otáč se zpět. Něco je jinak. Tlusťoši tam jsou, doutníky také, větráky běží, všichni a všechno na svém místě. krmě jediného - účtenky a s jeho načmáraným vzkazem. když se znovu podívá směrem k tlusťochům, ten, který se před tím drbal nos se vítězně dívá jeho směrem. Upřený, temný pohled - není v něm výhružka ani agrese - je v něj jistota z totálního vítězství. Muselo k tomu dojít. Jednou určitě ano. Diego si nemyslí nic - dívá se, to je všechno.
Ten tlusťoch je mimo, povedlo se. To Diegova specialita, hrát s lidskými osudy. Je to past, jako vždycky. Muselo se to stát, nic jim nedělal jen nosil, tak jako vždycky ten svůj křivý úsměv. Pak sem přišlo tohle monstrum, pořád dokola to mlelo vo tom jak na něj nikdo nemá, jak je dobrej. Tak se negře ukaž, ukaž jak se s tímhle, se mnou poradíš
11 komentářů:
Tři černí tlustí chlápci u kulatého stolu. Tlačí své prdele těsně vedle sebe a špaky jim přetíkají přes okraj židličky. Před každým stojí drobný bílý hrnek horké kávy a uprostřed masivní popelník. Na něm položené tři ohromné tlusté doutníky. Chlapům není vidět do tváře - všude kolem dým.
Jeden z chlápků si kontroluje hubený ohon vlasů, prsty přejíždí po mastných vlasech. Druhý se drbe na nose, maskuje lež, kterou právě řekl. Třetí jen kýve hlavou. Zvedne ruku a ostrým gestem pokyne číšníkovi/barmanovi.
Barman je průměrný bílý chlap, co chtěl mít dobrou kavárnu s kvalitní černou kávou a dobrou muzikou. Bez zaváhání vykročí směrem ke třem tlusťochům. nechce mít ještě větší problémy než má.
Za barem stojí ještě jeden bílý chlap. Je ve věku barmana a v baru není dlouho. Leští sklenky a dívá se směrem ke stolu s banďury. Je klidný, má své tempo, rytmus. Dívá se skrz naleštěnou sklenici na tlusťochy. Koutek mu jde nahoru - tlusťoši jsou ještě tlusští. Odkládá sklenici. Na čistou účtenku si svým tempem napíše: skleněný pohled posílám sráčům na dohled.
Ti tři chlapi jsou běloši, maj tak tlustý prdele, že jim vzadu koukají půlky nad ohrnutými kalhotami. jsou zpocení na zádech skrz zmuchlaný saka. Vypadají jako nepovedení bratří Doltonové - takový tlustý Everel 3x
http://www.komiks.cz/clanek.php?id=1296
Ten barman má,takový ty smutný voči, co mívaly jiskru. Pořád se v myšlenkách vrací do doby, kyd začínal. Měl nádhernou mulatku, syna. Takový toho nahnědlýho kluka, kterejch jsou plný ulice. Ale ten jeho byl jinej. Byl to jeho syn.
Ten druhý chlápek se svým jménem jmenuje Franz, ale tady ho znají jako Diega. Je cizinec a nikdo nepozná odkud. Ten úsměv není tak úplně chtěný. Měl úraz, nepříjemný úraz v obličeji, ale to už je dávno. Tenkrát mu někdo poprvé řek, že je jak "Křivej Diego". To křivej si nechává pro sebe.
Ty tlustý prasata na baru jsou skutečně černoči, jen mezi svejma jsou v klanu BÍlejch negrů
Tlusťoši si objednávají u barmana další kávu. Pokynou barmanovi, aby se naklonil blíž a něco mu říkají tak, aby nebylo možné slyšet ani odezírat. Barman jen pokývne a odnáší špinavé hrnky ze stolu. Popelník nechává na místě - obří doutníky ještě hoří.
Diego mechanicky leští sklenice. otočí se zády k baru a uklízí sklenice do polic. Stojí zády ke všem těm sráčům a nehne brvou. Nemá strach. Nemá co ztratit. A jeho život nemá valnou cenu. Nemá ho od chvíle, kdy "se mu úsměv zkřivil". když má hotovo, otáč se zpět. Něco je jinak. Tlusťoši tam jsou, doutníky také, větráky běží, všichni a všechno na svém místě. krmě jediného - účtenky a s jeho načmáraným vzkazem. když se znovu podívá směrem k tlusťochům, ten, který se před tím drbal nos se vítězně dívá jeho směrem. Upřený, temný pohled - není v něm výhružka ani agrese - je v něj jistota z totálního vítězství. Muselo k tomu dojít. Jednou určitě ano. Diego si nemyslí nic - dívá se, to je všechno.
Ten tlusťoch je mimo, povedlo se. To Diegova specialita, hrát s lidskými osudy. Je to past, jako vždycky. Muselo se to stát, nic jim nedělal jen nosil, tak jako vždycky ten svůj křivý úsměv. Pak sem přišlo tohle monstrum, pořád dokola to mlelo vo tom jak na něj nikdo nemá, jak je dobrej. Tak se negře ukaž, ukaž jak se s tímhle, se mnou poradíš
Okomentovat